MARTIN ZADRAŽIL

CHOV POŠTOVNÍCH HOLUBŮ

ZO Jihlava

Jak začalo poštovní holubářství v Jihlavě

Doslovný přepis příspěvku pana Ladislava Dobrovolného předneseného na výroční schůzi ZO Jihlava v roce 1998

Po skončení války v roce 1945 zůstala Jihlava jako německé město více jak z poloviny prázdná. Němce stěhovali z bytů jen s tím co měli na sobě oblečené do lágrů a pak k odsunu. Velmi pomalu se naplňovala Jihlava lidmi poctivými, více bylo těch kteří rabovali byty a až všechno ukradli, byt jim nevyhovoval a zabírali další. Tento stav trval celý rok než se zpřísnilo přidělování bytů.

V době 1946 přišel do Jihlavy pan Hanák a zavedl živnost holičskou a kadeřnickou ve Znojemské ulici v tom domě, kde byl svaz chovatelů, další byl pan Moravec – cukrář, pan Buřil – řezník, Cocko – truhlář, Půža Julek, Fila Josef a Dobrovolný, ovšem zatím bez holubů. Pro chov poštovních holubů muselo být povolení od bezpečnosti, musel to být člověk bezúhonný, neboť se vztahoval zákon na chov poštovních holubů. Základní organizace z celé republiky byly řízené přímo ústředním výborem. Každé úterý jsme se scházeli u Třech Hroznů a připravovali rozšíření chovu a výcvik. Nejbližší organizace ještě z první republiky byla Třebíč, Havlíčkův Brod a Žďár n. Sázavou. V roce 1947 jsme zkoušeli výcvik ale nedobře. Holubi přivezl pan Hanák z Prostějova, tam byl doma, pan Moravec měl pošťáky načerno, nikdo neznal jejich původ, též Půža měl poštovní holuby a p. Buřic, naposledy jsem přivezl i já svoje holuby, neboť v Joštové ulici na půdě jsem měl povolen chov. Moji holubi byli linie Herstseles a velmi dobří, jen se velmi těžko do této linie hledalo křížení. V roce 1947 jsme měli již svoji organisaci, začali jsme lítat, měli jsme pouze jedny hodiny v celé Jihlavě a to u pana Moravce, který koupil dřevěné Benzingy po Půžovi, kterého zavřeli pro vykradení vlastního obchodu a chov musel zlikvidovat. A tak holubi pěkně stárli, rozšřovali jsme základní organisaci. V roce 1950 prohlásil pan Hanák, že nemá konkurenci, že nemá s kým lítat a tímto prohlášením skončil, víc se na první místo nedostal. Začali lítat moje holubi a rychle, už tenkrát jsem měl první místo ze Schwerinu i z Bekescáby, začali létat holubi i panu Moravcovi, neboť stále kupoval dobré holuby, měl na to peníze a výsledky se dostavovaly. Všichni jsme měli ztráty nošením kroužků do hodin k panu Moravcovi, což trvalo až do roku 1952, kdy větší počet hodin zajistil Svazarm.

     Dobré holuby jsme získávali hlavně v Brně a to velice standardní, neboť Brno nemělo konkurenci ve standardu, hlavně u pana Soukupa, Hanáka, Kaspera a něco i z chovného vojenského holubníku ze Špilberku.

     Po němcích jsme získali pouze pět košů, které byly v Dělnickém domě na půdě, mám za to, že v Jihlavě žádní pošťáčkáři nebyli. Za okupace nesměl žádný poštovní holub volně létat. V roce 1950 měla Jihlava již padesát členů a tak holubi jsme připravovali u pana Cocky a pak vezli na hlavní nádraží ručním velkým vozíkem, kde jsme měli naloženo i deset košů. Žádná jiná doprava neexistovala, jen dráhou. Do Schwerinu museli naši holubi být zasláni do Děčína a odtud byl vypraven zvláštní vlak až na místo. Taktéž do Bekescáby ze Štůrova. Tyto závody byly organizovány ústředním výborem a též ústředně vyhodnocovány. V roce 1953 přivezl pan Hanák Josef Fabry holuby přímo z Belgie a všichni chovatelé se tomu smáli co to bylo za hrdličky, neboť až dosud se stále pěstoval standard. Sám pan Hanák tento standard propagoval. Tito Fabři ale dělali přímo divy a to již v prvém roku stáří a proto, že standardní holubi jim nestačili, začalo standardu ubývat, mnozí chovatelé standardu přestali holubařit a noví zase přišli. Takhle jsme si ve Svazarmu žili deset roku, což velmi rychle uběhlo a přestali zlaté časy. Po převedení do svaz chovatelů to ještě šlo, neboť svaz chovatelů se snažil o dobré podmínky, i finančně nás podporoval, ovšem nedalo se to srovnat. Pak se rušily i některé kraje což byla další rána pro nás chovatele, stále dražší byla doprava, průvodci i krmení, kterého bylo tak málo, že musel chovatel shánět krmení jak se dá, tento stav trvá dodnes.

     Ze standardních holubů obstáli pouze Brikousi, kteří byli krásní a dobře létali. V Žirovnici v knoflíkárně byl majitel pan Zajan, který měsíc u Brikouse asistoval a tyto kvalitní holuby přivezl. Tito holubi se hodili do každé linie, ovšem pana Zajana zavřeli, aby mu mohli knoflíkárnu sebrat a bylo i po holubech, ani nevím kam tito kvalitní holubi přišli, já měl jeden kus a výborný, zde byla hlavně červená barva a já ji nemám zrovna moc rád, ovšem dnes kdybych je měl to bych si jich vážil.

     Nejstarší chovatel pan Burda měl poštovní holuby již v roce 1945 a v roce 1946 byl udán, že má poštovní holuby a tak se musel prokázat průkazkou, ovšem ještě z Třebíče. Dále mám za to že Dvořák Vlasta a též Dolejší Jaroslav jsou též starými chovateli, vždyť v roce 1947 už jsme byli s Vlastou v Dubňanech u Dobrovolného.

Poslední komentáře
26.07.2012 09:29:20: Just wished to mention I am just grateful that i stumbled upon your webpage! Here is my blog ; Penn...